Hrnčíři
V Novém Veselí se dařilo řemeslům, která pracovala s hlínou, jež se těžila v okolí obce. Místní hrnčíři vyráběli široký sortiment nepolévaných, ale i glazovaných výrobků se specifckou zelenou glazurou – hrnce všeho druhu, mísy, talíře, džbány, máselníky, plucary. Vynikající pověst získala výroba kuřáků pro krby a především kamnových kachlů, často s plastickými ornamenty a náročnými figurálními motivy čerpajícími z ikonografe a bájesloví. Významnými hrnčířskými rody byly Kratochvílovi, Pelikánovi, Hronovi, Krystlovi, ale především Bělíkovi, kteří byli nejen vynikajícími hrnčíři, ale i kamnáři, a svoje řemeslo provozují v Novém Veselí dodnes.
Tři generace kamnářů Bělíků z Nového Veselí
Punčocháři
Kvalitním zbožím byli po širokém okolí vyhlášeni místní punčocháři. První se v městečku usadil v roce 1632 a jeho pokračovatelé (rod Vencelidesů) udrželi punčochářské řemeslo až do jeho zániku. Z generace na generaci předávali postupy, kterými upravovali a barvili dováženou ovčí vlnu, z níž vyráběli punčochy, ponožky a rukavice (nejprve palcové později i prstové).S příchodem ručních pletacích strojů, tzv. stávků, šlo pletení mnohem rychleji, ale bylo možné zhotovit pouze plochý tvar, který bylo nutné sešít. Protože se ve švu punčochy více trhaly, byly stále žádané ty ručně vyráběné, pletené vcelku na pletacích jehlicích. Nástup strojní výroby koncem 19 století znamenal útlum a posléze i zánik zdejší punčochářské výroby.
„Na višňovo 5“ a „Na jiný způsob višňový 6“. Receptury z jedné stránky zápisků novoveselských punčochářů, kde si pečlivě zaznamenávali své, mnohdy ojedinělé, technologické postupy barvení ovčí vlny. Na dalších stránkách jsou, kromě barvení, zaznamenány také postupy při pletení různých vzorů.
Tkalci
Z místního lnu vyráběli plátna zdejší tkalci. Tkali nejen plátna čistě bílá, hladká, ale také plátna s ornamenty a vzorované kanafasy. Jemnější prádlo se posílalo na bělení do bělidla na Karle k německým běličům, kteří v tomto řemesle vynikali.
Obraz na tkalcovském cechovním praporu. (1841)
Koláři
Výuční list koláře Antonína Musila. (1929)
Před kolářstvím Antonína Musila.
Sekerníci
Podle svého hlavního pracovního nástroje byli nazýváni sekerníci, kteří vyráběli či opravovali dřevěná zařízení mlýnů a hamrů. Řemeslo vyžadovalo znalosti z tesařství, stolařství a mlynářství. Vyhlášeným odborníkem byl sekerník Josef Veselý, jehož pět synů se také vyučilo tomuto dnes již zaniklému řemeslu.
Stavba mlýnského kola pod hrází za mlýnem (30. léta 20. stol.). Zcela vlevo je mlynář Leopold Vítek a za kolem stojí mistr sekerník Josef Veselý. Na kole stojí stavitel František Vítek (mlynářův bratr) a Bohuslav Veselý (syn sekernického mistra).